Jak spustit DOS aplikaci v Linux Mintu

dosJe dost pravděpodobné, že většina z nás, kteří dnes „plují po vodách Linuxu“, začala své počítačové „dobrodružství“ právě prostřednictvím DOSu. I když tento velmi zastaralý operační systém už běží jen v našich vzpomínkách, bude mít bezpochyby své zvláštní místo v našich srdcích. Proto se může stát, že někteří z vás ještě mohou chtít vypít doušek nostalgie nebo ukázat svým dětem, jak se v počítačovém pravěku pracovalo v PC, či jak vypadaly aplikace v systému MS-DOS. Dobrou zprávou je, že je to poměrně snadné a funguje to i v našem Linux Mintu!

V dnešním malém tutoriálu použijeme DOS hru, kterou jsem hrál coby počítačové pískle, s názvem UFO Enemy Unknown. Jedná se o vůbec první tahovou strategii, vydanou společností Microprose před více než dvaceti lety. Remake hry s názvem Firaxis byl vydán v roce 2012 a plně navázal na úspěch původního titulu.

 

Wine

Vzhledem k tomu, že spustitelné soubory pro DOS mají příponu EXE, by bylo přirozené, že by se daly spustit pomocí Wine, ale bohužel to nejde. Důvodem je „DOS memory range unavailability„.

 

dos1

 

To znamená, že jádro Linuxu zakazuje všem programům (včetně Wine) spouštění 16-ti bitových aplikací, a tím přístup k prvním 64 kB paměti jádra. Je to bezpečnostní funkce, proto vás terminál vyzve k použití aplikace DOSBox, což je jedna z možností, jak na to.

 

DOSBox

Instalovat aplikaci DOSBox můžete např. pomocí Správce softwaru nebo Synapticu. Potom si otevřete svého správce souborů a ujistěte se, že máte vytvořen adresář s názvem „dosprogs“. Nachází se ve vašem domovském adresáři. Zkopírujte herní soubory do tohoto adresáře a poté spusťte DOSBox zadáním příkazu v terminálu:

Příkaz terminálu:
dosbox

Dále si musíte přimountovat adresář dosprogs do DOSBoxu, V terminálu proto zadejte:

Příkaz terminálu:
mount c ~/dosprogs

a stiskněte klávesu Enter v konzoli DOSBoxu. Potom zadejte:

Příkaz terminálu:
c:

pro vstup na nově připojený disk.

 

dos2

 

Poté již můžete procházet jednotlivé adresáře na disku pomocí příkazu „cd“ v kombinaci s „r“, dokud nenajdete spustitelný soubor pro výše zmíněnou hru. Například zadejte „cd GAME“, čímž vstoupíte do adresáře GAME, dále zadejte „dir“ a stiskněte klávesu Enter, abyste viděli, co adresář GAME obsahuje. V případě, že je seznam souborů příliš dlouhý a vy nevidíte na obrazovce všechny soubory, můžete také zadat příkaz „dir/w/p“. V našem případě je onen spustitelný soubor UFO.bat a spustit jej lze zadáním jeho názvu (i s příponou) a stisknutím klávesy Enter.

 

dos3

 

dos4

 

DOSemu

Další aplikací, která umožňuje spouštět DOS soubory v Linuxu je DOS Emulator (k dispozici je také ve Správci softwaru). Tato aplikace je více přímočará v souvislosti s přimonutováním oddílů, jen zadáte „D:“ a vstoupíte v konzolovém rozhraní do domovského adresáře. Odtud pak můžete přejít do adresáře, který obsahuje spustitelný soubor DOS. Ten poté spusťte stejným způsobem jako jsme si ukázali v DOSBoxu. I když je DOSemu jednodušší na používání, nemusí vždy pracovat bezchybně, jak jsem zjistil při jeho testování. Určitě ale stojí za vyzkoušení, když už nic jiného, alespoň zjistíte, jak pracuje.

Tak se vraťte do starých časů a zatlačte slzu nad tím, jak ten čas letí. 🙂

Štítky , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

2 reakce na Jak spustit DOS aplikaci v Linux Mintu

  1. Allconius říká:

    Já používám DOSBOX, jen nějak nefunguje ve virtualboxu, resp. když si ho nainstaluju ve virtualboxu na virtuálním PC tak nějak nefunguje myš. Skáče jako šílenec 🙂 UFO jsem taky hrál, ale začínal jsem DOOMem. Nejlepší strategie pro DOS je ale asi Panzer General. Jinak Firaxis je název firmy co to vydala hra se jmenuje XCOM: Enemy Unknown

  2. Kebab říká:

    Ono to je jako hltat věci od Jaroslava Foglara (Jestřába) co by 9 až 12 letý kluk a potom se k tomu vrátit, s tou nostalgií, po třeba 20 letech a víc. Tím myslím s návraty lehoučce opatrně a stejně se obvykle zjistí to, že raději si nechat ty vzpomínky.
    To samé dle mne platí dnes pro tehdy věci, co byly ještě pod DOS. Aplikace jakoby tehdy na práci jsou, co se týče obsahu a formy, dle mne o generaci překonané a tak opravdu, jako motiv návratu, zbývají asi jen ty staré hry.
    Jenže jenže jenže. Vím novodobé nářky nad tím, jak vývoj her jde prý směrem ke zdokonalování formy, tj. grafiky a efektů s tzv. žádoucími čím dál vyššími nároky na hardware a což znamená ono sáhnutí doma do kasičky k dalšímu a kolikátému už upgrade PC, to celé na úkor právě hratelnosti a tedy na úkor obsahu hry … ale stejně jsem na sobě zjistil, že když už jsem takovou hru původně pro DOS po letech zprovoznil (často problémy s nastavováním zvukem) tak jsem od toho, na rozdíl od tehdy, velmi rychle odešel a se zklamáním. Proč mně tehdy nevadilo to, co už vadí dnes, že?
    Tuším, že tak nějak asi vrchol toho co bylo DOSovské resp. spustitelné na Windows co byla nadstavbou DOS byl pro mne Duke Nukem 3D, ale i pro tuto hru dnes platí to co už jsem napsal.
    Já potom od akčních stříleček přešel na RPG, chytla mě série Gothic a když jsem se asi před rokem (proto mám ten dual boot s W7) snažil vrátit o roky dozadu právě s Gothic I a II tak už asi po 1/2 hodině hraní jsem to vzdal.
    Proto si asi potom více dnes pamatují, jak právě tehdy když se to lomilo a od DOS se přecházelo k Windows tak se kvůli právě novým hrám musely měnit grafické karty za ty, které už uměly akceleraci a nové hry to natvrdo vyžadovaly a bylo to také spojeno s tím, že z počátku v tom byl dost zmatek a mnozí nakoupili grafárny proto i nešikovně: ale totéž se opakuje a v jiných věcech vlastně pořád a opakovat bude.
    Je to ode mne jen takové subjektivní plácání a už ke konci i letošního léta a tak ta nostalgie mně dává pořádně zabrat 🙂