PyRoom ~ další textový editor

“Lord, grant me the serenity to accept the things I cannot change, the courage to change the things I can/must, and the wisdom to know the difference.” 

Čára vývoje u člověka končí, neboť nelze říci, že by se jako živočich ještě zdokonaloval. Kde končí vývoj druhů, počíná vývoj sociální a postupem civilizace se stává blahobyt jednotlivce závislým na blahobytu všech. Jednotlivec je tak stále víc podřízen společnosti a není schopen se sám o sebe komplexně postarat. Vzrůstající složitost a jemnost prací dodává i vyšší schopnosti, provázena je však i větším nebezpečím,  vyžaduje tudíž i zvýšené inteligence. Zvýšení inteligence je možné toliko myšlením, a byl to již Aristoteles, který řekl, že myšlení je hledáním pravdy.

Na tomto místě bychom se mohli pozastavit, protože v minulém století vznikla jakási nesrovnalost v tom, že v jedné středoevropské zemi se s pojmem pravda počalo svérázně žonglovat. Aby stále nestrašilo přísloví, že „kdo lže, ten taky krade“, tak si nechali zhotovit vlajku s nápisem „Pravda vítězí!“. Tak se postupně z pojmu absolutního stal pojem relativní: Moje pravda, tvoje pravda, naše pravda a tak dále in saecula saeculorum. Proto není třeba se zlobit, když ani tu svoji maličkou pravdu nenalezneme.

Pravda ovšem vychází z omylů, neboť není-li omylů, není ani pravdy. Vrchnost je vždy neomylná, proto s tou pravdou – nevím, nevím. Hledejme proto pravdu studováním svých omylů. Daleko jednodušší je však omylům se vyhnout předem, potažmo je neopakovat. Rusové říkají, že ten, kdo třikrát po sobě stoupne na ležící hrábě, u toho je vzdělávací proces definitivně ukončen…

V dnešním příspěvku si inteligenci převratným způsobem nezvýšíme, ale seznámíme se s jedním málo známým textovým editorem. Protože nejsem příznivcem příliš komplikovaných struktur a řešení, vyhledávám jednoúčelové nástroje s malou přidanou hodnotou.

Dnes potěšíme písaře, protože na vědomost se dává, že máme v repozitáři další zajímavý nástroj na psaní, bez všelijakých těch cinkrlátek okolo. Prostě jen tabule a křída…

Podobný editor jsme tady už měli, jmenuje se FocusWriter a určitě si našel svoje příznivce.

Několik úryvků z jeho recenze na našem webu:

Uživatelské grafické rozhraní je skutečně minimalistické – jen list papíru – ve výchozím nastavení je šedá, což se každému nemusí právě líbit, nicméně každý si může snadno vytvořit podobu programu jakou chce. Kromě jednoduchých pohledů vzhledů lze vytvořit i bohatší, třeba s rozdílnou barvou pozadí i popředí a písma, vložit na pozadí uklidňující nebo jiný obrázek, který pomáhá s inspirací.

Vzhled se mění tak, že se najede kurzorem myši na horní hranu obrazovky, v menu se zobrazí nabídka: Nastavení > Podoby

Menu programu není přeplácané a jednoduše se v něm orientuje, je přeložené do češtiny i slovenštiny, podporuje kontrolu pravopisu zvoleného jazyka, podobně jako to známe z programu Writer z LibreOffice.

Najetím myším kurzorem na spodní okraj okna se ukážou záložky; pokud je spuštěných současně více oken, tam se dá přepnout na jiný otevřený soubor.

 

Dnešní „simple editor“ je skutečně simple: Všechno, co se napíše, si ukládá jako jednoduchý text; není třeba se starat o to, v jakém formátu budu ukládat, tak jako je to u FocusWriteru. Také na navigaci pomocí myši se nemusíme spoléhat, protože vše, co potřebujeme, dosáhneme pomocí klávesových zkratek. Ty jsou do jisté míry podobné jako jinde, základ tvoří klávesa CTRL + klávesa. Při prvním spuštění nás nic zajímavého nečeká, proto si hned spustíme Help – CTRL+H, a tam se dozvíme těch několik málo zkratek, které nám zprostředkují styk s tímto kancelářským pomocníkem.

 

 

Určitě se bude hodit zkratka Ctrl+P, což není tisk, ale Preference: Vyskočí nám systémové okénko, kde si nastavíme prostředí, tedy velikost a rozměry plochy, velikost a typ písma (Font) a barevné prostředí, do kterého budeme psát. Implicitně je nabídnuto zelené písmo na tmavém černém podkladu, který si můžeme orámovat a získáme tak docela příjemné prostředí, které neunavuje zrak. Defaultní font je dost malý, vyhovuje snad jen těm, co ještě nemají vypálený zrak od stálého čumění na monitor. Nebudeme se proto bát si font zvětšit do té míry, až dosáhneme komfortního čtení. Písmo je nejlepší bezpatkové, už pro svoji jednoduchost. U některých fontů se písmenka s diakritikou zobrazují dost násilným asymetrickým způsobem, je proto lépe se těmto fontům vyhnout, protože nás bude zajímat jen a pouze text, jako takový. Nicméně každý máme svůj vkus a vhodné pracovní prostředí. V preferencích si můžeme definovat i automatické ukládání rozpracovaného textu, nicméně pokud tak činíme manuálně, tak nás malé opomenutí nezaskočí. Když máme otevřeno více souborů (zde jsou označovány jako buffery), tak se mezi nimi nepřepínáme pomocí záložek, jako třeba v geditu, ale pomocí Ctrl+PgUp, Ctrl+PgDn, což je zase jen otázka zvyku. Pokud jde o kurzory, tak ty jsou, jak už jsme zvyklí, dva – textový, který patří editoru a následně ten, který patří myši.

 

 

Když si nepotrpíme na různobarevné divoké kombinace písma a podkladu, nemusíme po prvním nastavení už nic řešit.

Menu programu je v angličtině, nicméně je jednoduché a na to zda píšeme česky nebo slovensky, nemá vliv – to je vyřešené výběrem jazyka a klávesnice.

Instalace programu v Terminálu:

Příkazy terminálu:
sudo apt-get install pyroom

 

Následně mohu doporučit dát si ikonku na plochu nebo na panel, případně mít editor otevřený na jedné ploše (já už léta používám 6 ploch) a podle potřeby si do něj „odskočit“. Je to užitečné, když např. najdu na webu nějakou zajímavou myšlenku, ke které bych se jinak nevrátil, i když bych tak rád učinil… Takže: Copy > Paste.

 

 

Pro čtenáře, kteří by rádi vyjádřili svoje nadšení, přikládám vzor Děkovného dopisu – viz výše (všimněte si pořadového čísla!)

Po tomto krátkém seznámení předpokládám, že hodně čtenářů bude žasnout nad tím, kolik mají volného času…

V důsledku toho očekávám, jako ostatně vždy, tisíce děkovných dopisů, za které vám předem děkuji!