Vzpomínám si, jak mě jednou asi před 40 lety vzal kamarád se sebou na chytání ryb. Jelikož jsem se nebránil získávání nových poznatků z oblasti přírody, tak jsem příteli pomáhal s nahazováním návnad na pstruhy a podobnou rybí havěť. Protože se tato činnost odehrává v tekoucí vodě, tak na vysvětlenou je třeba dodat, že pstruh chytá mouchy nad hladinou vody a v tom je tajemství úspěchu šikovného rybáře. Je totiž potřebné vědět, jaký druh hmyzu se v tu roční a denní dobu vyskytuje, což pstruh dobře ví. Pokud rybě nabídnu něco, co by tam v tu denní nebo roční dobu nemělo být, tak pstruh neskočí. Takže i ta nejlákavější „muška“, když je v nesprávném čase vržena do vody, nebude pstruha vůbec zajímat.
Přestože jsem se o rybí problematiku dál nestaral, pstruha, jako jednu z mála ryb, jsem dnes ochoten mít i na talíři.
I v našem Mintím světě jsou podobné jevy k vidění. Když se prostě nějaká věc k Mintu nehodí, tak čtenář na návnadu neskočí.
To se týká nedávno publikované „návnady“ ohledem Androidu. Naivně se předpokládalo, že čtenáři dají svoje poznatky veřejnosti v plen a obohatí naše informační portfolio. Nicméně návnada nebyla pro čtenáře to správné sousto, protože čtenář pouze četl, ale komunikovat nebo podělit se o zkušenost neměl zapotřebí.
Věcně se vyjádřil čtenář s nickem Henry, který upozornil na dva programy, týkající se uvedeného tématu: „…Mint lze ovládat z Androidu pomocí aplikace Teamviewer a Android z Mintu pomocí Airdroid.“
Dnes bychom proto náš symbolický výlet za fúzováním a propojováním systémů mohli předběžně ukončit. Vzhledem na výše uvedené poznatky proto nebudu zabíhat do podrobností, ale obecně dokončím to, co bylo v prvotním plánu. Časem možná vznikne potřeba se k problematice vrátit a tak se najdou i kompetentní a zkušení borci, kteří nám vše vysvětlí.
Naposledy jsme si krátce povídali o tom, jak propojovat, proč se propojovat a jak to dělat mechanickou cestou.
Uvedených strastí nás může ušetřit bezdrátový přenos dat:
Pokud naše zařízení podporují přenos přes Bluetooth a nezáleží nám tak na rychlosti přenosu, menší objem dat zvládneme snadno. Spárování přes bluetooth se s oblibou používá u telefonů a tabletů, kde se nechceme zdržovat „drátováním“ a jdeme rovnou na věc.
http://www.svetandroida.cz/wifi-file-transfer-snadny-prenos-souboru-mezi-androidem-a-pc-201305
Další možností je přenos dat přes wi-fi; samozřejmě všechna zúčastněná zařízení musí být schopna takto komunikovat a být nastavena.
Pro přenos „něčeho někam“ přes wi-fi je potřebné nejprve nějakou wifinu mít. Pokud tedy potřebujeme sestavit takovou síť rychle a jednoduše, a počítačů není mnoho, tak nejlépe bude spojit tyto počítače mezi sebou sítí na bázi peer-to-peer, kdy budou všechny počítače v této síti rovnocenné. Může to vypadat třeba takto:
S tímto modelem zapojení se můžeme setkat i u kabelových sítí, u sítí bezdrátových se toto propojení nazývá ad-hoc – což je síť sestavovaná podle potřeby.
Ad-hoc sítě umožňují opravdu jednoduchou, rychlou a cenově nenáročnou výstavbu. Nevýhodou je to, že sítě ad-hoc vyžadují, aby všechny zúčastněné počítače, které mají vzájemně komunikovat, byly v radiovém dosahu s každým počítačem, co u větších prostorů moc dobře nejde, ale v menším bytě s tím problém nebude. Už v případě, kdy dva počítače mají sdílet připojení na internet a chceme aby oba byly nezávislé při tomto připojování, bude lépe použít jiné řešení. Pomocí domácího WiFi routeru vytvoříme infrastrukturní síť, kde router do sebe integruje přístupový bod (access point) a směrovač dat z vnitřní sítě do internetu.
Na většině zařízení v ad-hoc sítích musí být schopnost práce aktivovaná v menu a jelikož se zařízení většinou připojují do sítí infrastrukturních a karta je zapnuta jen v jednom režimu, výrobce většinou nastavuje infrastrukturní režim.
Zůstává jen nastavit konfiguraci ad-hoc sítě a to v konfiguraci TCP/IP operačního systému stejnou síťovou masku (255.255.255.0) a IP adresu ve stejném C segmentu tak, aby poslední čísla nebyla stejná, protože pak by IP adresy kolidovaly. Jinak je vhodné zvolit číslo z rozsahu určeného pro lokální sítě např. u jednoho PC IP adresu 192.168.3.1 a u druhého 192.168.3.2 … V případě, že počítače do internetu připojeny nebudou, nebude překážkou zvolit IP adresu libovolnou.
A nakonec si necháme zapojení přes WiFi, co nás asi bude nejvíc zajímat :
Zájemci o sítě si jistě najdou relevantní informace na internetu, protože tato malá série článků je pouze upoutávka a nečiní si nárok na nic. Použitý obrazový materiál je sesbírán z různých pramenů a na ilustraci upraven pro článek. Nejnutnější množství technických informací a principů stavby a fungování sítí i jejich protokolů bez nutnosti předchozích odborných znalostí je možné si vygooglovat.
Mimo jiné se tam naučíte:
- Jaké jsou druhy sítí a která síť je ideální právě pro vás
- Jaké nejvhodnější síťové komponenty použít při stavbě sítě
- Rozchodit kabelovou i bezdrátovou (WiFi) síť
- Využívat směrovač (router) a přepínač (switch)
- Zprovoznit a spravovat sítě v Linuxu
- Nastavit firewall a všestranně síť zabezpečit proti útokům
- Nastavit a používat sdílení souborů, tiskáren a dalších zařízení
- Snadno a rychle zprovoznit a kvalitně udržovat počítačovou síť
Ale to už je jiná pohádka……