Záhada hlavolamu ~ Terminál II.

K operačním systémům na bázi Unixu se už standardně dodává grafické uživatelské prostředí (GUI), přesto dávají profesionální uživatelé stále přednost textové podobě ovládání, a aby ani nás jen tak něco nezaskočilo, uvedeme si zde pár příkazů, s kterými se budeme v Unixu a Linuxu orientovat o poznání lépe. Unix obsahuje ~ 500 příkazů, my si vybereme ty nepoužívanější a pro běžnou práci právě nejpotřebnější.

Všechny příkazy se v unixovo-linuxovské konzoli (v příkazovém řádku = shellu) zadávají malými písmeny (Unix rozlišuje velká a malá písmena). Některé příkazy mohou také používat parametry – v Unixu přepínače (psané i velkými písmeny!), které se píší hned za příkazem a ne až na konci příkazového řádku jako v MS-DOSu. Např.:

Příkaz terminálu:
ln -s /export/msdos

 

Nápovědu vypisuje příkaz man (man jako manuál). Např.: man ln.

Tabulátor dokončí rozepsaný příkaz nebo jakékoliv jiné jméno, které začíná neopakujícím se řetězcem znaků.

Přepínač & (píše se bez pomlčky) spustí příkaz na pozadí.

Ctrl+C, popř. ‚q‘ lze v některých případech použít jako EXIT (pokud se náhodou dostaneme tam, kam zrovna nepotřebujeme).

Tečka před jménem souboru symbolizuje skrytý soubor.

Znak | more odstránkovává výpis na obrazovce.

Příkazy lze řetězit pomocí |, lze používat přesměrování vstupu a výstupu (např. ls | sort > soubor.txt).

V Unixu a Linuxu se můžete setkat se zkratkami jako UID, GID, PID. Jedná se o identifikační čísla uživatelů, uživatelských skupin a procesů.

Základním pracovním nástrojem uživatele UNIX a Linuxu je shell, program sloužící ke spouštění dalších programů.

Pokud snad některý příkaz nebude fungovat, tak si raději k příkazu zobrazte nápovědu (po ní se posouváte mezerníkem nebo pomocí q až na konec). Některé příkazy od vás budou logicky očekávat nějakou doplňující informaci. Nezbývá než si to vyzkoušet, protože mohou být drobné rozdíly, na které bývá uživatel Mintu zpravidla upozorněn.

Pokud vypíšeme obsah nějakého adresáře pomocí ls -l, získáme seznam souborů i s příslušnými právy ve tvaru podobnému tomuto: „drwx rw- r–„. d značí, že se jedná o soubor, rwx jsou práva majitele souboru, rw- práva skupiny majitele a r– práva ostatních uživatelů (pomlčky nahrazují neexistující práva).

Práva můžeme nastavovat pomocí příkazu chmod v textové podobě – např. chmod o -rwx (ostatním uživatelům jsou zrušena práva pro čtení, zápis i spouštění (read, write, execute), chmod u -w (zrušení práva zápisu pro majitele), chmod g +rx (přidání práv čtení a spouštění pro skupinu majitele). Zkráceně můžeme práva nastavit pomocí číslic: r=4, w=2, x=1 v pořadí uživatel (majitel), skupina, ostatní – např. chmod 764 jam21.txt (7 = 4+2+1, uživatel má tedy práva rwx; 6 = 4+2, skupina má rw; 4, ostatní mají právo r). Samozřejmě je možné přidělit nulu a daní uživatelé mají po ptákách :-). Použitím chown a chgrp se nastavují práva pro jiné uživatele a pro uživatelskou skupinu.

Člověk znalý práce s PC si musí uvědomit několik zvláštností, které bude muset respektovat:

UNIX rozlišuje malá a velká písmenka ve jménech souborů a programů, loginech a heslech. Napíšete-li tedy např. příkaz

chown

není to totéž jako

CHOWN

nebo

ChOwn

Jedinou vyjímkou jsou jména počítačů a adresy elektronické pošty.

Jméno souboru v MS-DOSu může být nejvýše osm znaků dlouhé s příponou tří znaků, např. SMLOUVA.TXT, NOTEPAD.EXE a pod. Unix a Linux poskytuje větší možnosti, avšak chcete-li v budoucnu přenášet soubory mezi Linuxem a DOSem, doporučuje se dodržovat zvyklosti MS-DOSu. Nicméně s MS-DOSem se dnes už moc nepracuje.

Soubory, jejichž jméno začíná tečkou, např.

.config

jsou neviditelné – používají se hlavně jako konfigurační soubory. Více viz příkaz ls na výpis obsahu adresáře.

Pro oddělení adresářů se v Unixu používá lomítko, zatímco MS-DOS používal zpětné lomítko.

 

DOMÁCÍ ADRESÁŘ :

Z MS-DOSu byl člověk zvyklý na to, že má celý počítač pro sebe. V Unixu má každý člověk vyhrazený svůj domácí adresář, kde si ovšem může dělat co chce. Nikam jinam se nedostane – na druhou stranu ostatní se nedostanou k němu (samozřejmě pokud to správce serveru tak nastavil). Jméno domácího adresáře je obvykle odvozeno od loginu člověka. Např. kdo má login bobby, bude mít domácí adresář /home/bobby

Začneme proto následovně :

Systémové příkazy
man	Nápověda (manuál)
who	Vypíše všechny uživatele
w	Vypíše přihlášené uživatele
who am i	Vypíše informace oVás
id	Vypsání údajů o zvoleném uživateli
finger	Zjištění údajů o uživateli	Veškeré informace o uživateli, třeba zadat jeho login
groups	Zjištění skupiny uživatele
tty	Vypíše místo připojení
set	Nastavení systému
q	Konec provádění příkazu	Vhodné pro zastavení „nekonečného“ výpisu
cal	Kalendář
date	Datum
chmod	Nastavení práv uživatele k souboru, adresáři…	Nejdříve se zadávají práva v číselné nebo písemné podobě, teprve potom soubor. Nastavení práv adresáře se provádí přepínačem -R
chown	Zpřístupnění práv pro určitého uživatele
chgrp	Zpřístupnění práv pro skupinu
ps	Vypíše procesy	-a …nejvíce používané procesy, -A …všechny procesy, -Al …i skryté procesy, -e …právě probíhající procesy,
kill <číslo procesu>	Zruší proces	-9, číslo procesu zjistíme příkazem ps
sh	Přepne do shellu
bash	Přepne do bashe
clear	Vyčistí obrazovku
sleep	Čeká po dobu zadaných sekund
unix2dos	Vypíše dosovský konec řádku
exit	Ukončení shellu

 

Pro podrobnější instrukce nezapomeňte na příkaz man …

Abychom se nevyděsili, to zatím bude stačit; pokračujeme s příkazy pro práci se soubory a adresáři. Pokud vydržíte číst, tak mám připravené další pokračování, kde si už budeme moci vyzkoušet co všechno se dá v praxi podniknout a také nějaký ten špás, abychom si okořenili tohle „suché“ téma.

Práce se soubory a adresáři
cd	Změní adresář
cd ..	Přepne na vyšší adresář
cd ~	Přepne do domovského adresáře
ls	Zobrazí obsah adresáře	Obsahuje tyto přepínače: -F, -a, -l, -al.
pwd	Vypíše jméno aktuálního adresáře, kde právě jste
mkdir	Vytvoří adresář
rmdir	Smaže prázdný adresář
rm -r	Smaže adresář včetně jeho stromové struktury
cp -r	Zkopíruje adresář včetně jeho stromové struktury
mv -r	Přesune adresář včetně jeho stromové struktury
ln	Symbolický odkaz na soubor	Pro adresář je nutné použít pevný odkaz s přepínačem -s.
touch	Vytvoří nový soubor nebo změní datum existujícího souboru
cp	Kopírování souborů
mv	Přesun souborů
rm	Mazání souborů
sort	Seřadí výpis abecedně, podle čísel atd.	-n… řazení podle čísel, -o…výstup do souboru. Další přepínače: -t, -k.
grep	Vyhledává řetězec znaků
cat	Výpis souboru	Přepínače: -d, -f.
cut	Zobrazí určité údaje z vybraného souboru
find	Hledání souborů	Nejdřív zadat adresář, kde se bude hledat, potom přepínač, pak jméno souboru v uvozovkách (nebo*) a další přepínače
file	Vypíše typ souboru
du	Vypíše velikost
mc	Midnight Commander	Dvoupanelový správce souborů

 

Dnešní procházka za hlavolamem končí, doporučuji si udělat zkušební polygon a tam si příslušné příkazy zkoušet.  Nicméně dvě, tři zkoušky nebudou stačit: Nejlépe bude si každý den najít chvilku na Terminál, aby jste se s ním skamarádili a byli zajedno, jako tahle parta Rychlých Šípů, jak jste je jistě poznali. I jim trvalo dost dlouho než rozluštili záhadu ježka v kleci a jeho skrytý obsah. Pro nich to bylo stejně jako pro vás, co začínáte, velké dobrodružství. Přiznám se, že i pro mě, proto jsem se rozhodl o tom napsat, přestože už tolik lidí přede mnou se  této úlohy zhostilo, ale každý (pokud to doslova neopsal) použil jiný styl, způsob. Naši čtenáři si zřejmě na můj styl zvykli, námitky nemají, tak předpokládejme, že aspoň některým z vás mohu tuto formou odhalit další záhady. Už jsme tu jeden seriál o Terminálu měli, skončil nebo už půl roku nepokračuje, tak si dlouhé zimní večery můžeme krátit i takto.