Čekání na Rafaelu 17.2

Před dvěma lety jsem v tomto čase publikoval zamyšlení, které mělo název – Čekání na Godota.

Čekání na Godota je klasické absurdní drama Samuela Becketta, kde se na konci každého dějství dovídáme, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra.

Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji jako tragické podobenství absurdity lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání něčeho a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zabíjet čas, jenž je mu vymezen. A zabíjet jej je možno a nutno jakkoliv. Hlavní protagonisté si odrážejí slova jako míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zmařit a zaplnit co nejvíce ubíjejícího času.

Mintí komunita čeká na Godota, na svou Rafaelu. Na rozdíl od divadelní hry, náš pan Godot přijde. Náš pan Mint 17.2 není žádná fiktivní postava, je to výsledek tvrdé práce se spokojeným uživatelským zázemím.Tento typ editace shledávám poněkud podivným, řekl by Vančura.

Každý, kdo měl v životě nějaký velký cíl ví, že ta poslední míle bývá nejtěžší. Mint ve své podobě má při každé nové verzi či subverzi tu poslední míli stále před sebou. Všem jeho tvůrcům patří náš obdiv a poděkování. Čekejme, Rafaela určitě přijde!

Ostřílení borci vědí, že se samozřejmě žádná revoluce konat nebude;  jedná se zpravidla o odstranění stávajících drobných nedostatků a přiblížením se k trendům současnosti. Nicméně o aktuálnost celého systému se starají vývojáři jádra, o čemž máme možnost se průběžně na vlastní kůži přesvědčit.

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Tak abychom si zkrátili čekání, tak si připomeňme jeden z „miniprogramů“, o kterém tu už kdysi dávno byla jen zmínka. Noví uživatelé Mintu se snad ještě nestihli prohrabat celým naším softwarovým „majetkem“, tak jen na oživení :

Uživatel, který jen čte a nic si nepoznamenává, velmi rychle zapomene i to, co si kdysi se zájmem přečetl. Pokročilejší čtenář si ale zajímavé webové stránky dává nejen do záložek, ale i do pdf-souborů, které si ukládá na svůj disk. Ale i pdf-soubory nemusí být definitivní podoba, zvláště potom, co jsme se rozhodli takto získané texty modifikovat, upravit pro naši nebo i veřejnou potřebu.

 

 

O Master PDF Editoru už bylo napsáno dost, ale je tu ještě jedna další možnost: Převést pdf-soubor do klasické textové podoby. To je případ, kdy nás nebudou zajímat obrázky, vložené v dokumentu, ale POUZE TEXT.

 

V našem repozitáři máme pro tento účel šikovný prográmek, který bude zdobit naše aplikační menu Příslušenství pod názvem Editor elektronických knih…, ale můžeme ho spouštět z i Terminálu, což pro jeho krátký název (gpdftext) nebude žádná Kalvárie.

Předpokládejme tedy, že si ho chceme nainstalovat:

Příkazy terminálu:
sudo apt-get install gpdftext

 

Po nainstalování a spuštění se nám ukáže grafické prostředí s názvem Editor elektronických knih PDF, kde zadáme název pdf-souboru, který chceme konvertovat a ten se nám v textové podobě ihned ukáže. V tomto prostředí se dá text editovat přímo – doplnit, opravit chyby, provést jednoduché formátování. Pak už jen stačí si soubor uložit buď jako text, nebo jako nový pdf-soubor (bez obrázků) a máme hotovo. Nově vytvořený textový soubor pak můžeme editovat např. v plumě nebo geditu, což bude asi pohodlnější než v Editoru elektronických knih PDF, nicméně jak již název napovídá, nově získaný pdf-soubor je způsobilý pro čtení v PDF čtečce, ale i v běžném prohlížeči, který máme v PC.

 

Tento typ editace shledávám poněkud podivným, řekl by Vančura.

Čtenář zajisté bude s panem Vančurou souhlasit, protože se jedná o speciální druh editace, primárně zaměřený na „výrobu“ elektronických knih. Je to ovšem v našem případě jen ukázka toho, jak se mohou navzájem prolínat jednotlivé formáty a i terminálové textové aplikace do prostředí grafického.

 

 

 

 

°°°°°øøøø000O000øøøø°°°°°

 

Doufám, že se najdou čtenáři, kterých tato zábavná forma editace zaujme natolik, že si na „Godota“ alias Rafaelu ani nemusí vzpomenout a čekání se pro ně nestane noční můrou…