Fedora, něco o ní, a GNOME na Mintu

Nedávno jsem se rozhodl ochutnat něco jiného. Nainstaloval jsem si Fedoru 33. Musím uznat, že od mého posledního setkání s ní, v podstatě v době mých začátků s Linuxem, dostála značného pokroku a změn k lepšímu. Dokonce jsem na chvíli zauvažoval, zda ji nepřijmu za svou jako hlavní operační systém. Od toho jsem ale zase upustil…

První dojem byl úžasný. Rychlý start, pěkný vzhled, všechno po ruce. Učarovala mě právě rychlost celého grafického rozhraní. Po několika nastaveních jsem měl vše přizpůsobené tak, jak jsem zvyklý (otevření /home na Super+E, TapToClick na touchpadu a podobné drobnosti). Většina nastavení se týkala jen GNOME, což je mateřské grafické prostředí Fedory. Ale abych nebyl jen povrchní, musím dodat, že podpora všech komponent a periferií, jako je WiFi, kamera, tiskárna, grafický tablet a další, byla překvapivá. Nečekal jsem, že to proběhne úplně bez problémů a doinstalace nějakých kliček a driverů. K mému úžasu se probudila i čtečka otisků prstů, kterou jsem již odepsal s tím, že tam prostě není. Záměrně tu neuvádím popis svého hardware, protože tyto testy se konaly na osmi různých notebookách (značky HP, DELL, Lenovo, nikdy ne dva stejné modely). První dojem úžasný.

Zvyk na „sudo dnf …“ byl obtížný. Nejednou mi Fedora vynadala za „apt“. Dokonce jsem zvažoval napsání nějakého sofistikovaného aliasu v bashi, který by mě toho trápení zbavil tak nějak elegantně. Ale připadalo mi to jako koupit si BMW, jít servat ten znak roztočené vrtule a nalepit tam hvězdu z Mercedesu. Nebudu předělávat původního ducha. Dost na tom, že jsem si GNOME upravil tak, aby moje pohodlí ze Cinnamonu neutrpělo příliš. Ale byla to doba, kdy se vyrojila spousta dalších, zprvu drobných, komplikací…

Předně repozitáře. Na první pohled mi přišly jednoduše prázdné. To, že má v základu Fedora nainstalované jiné nástroje než Mint se dalo čekat a nijak mě to nenahněvalo. Ale drobné rozčarování přišlo, když jsem zjistil, že s instalací většiny mých oblíbených nástrojů narazím vždy nejprve na DEB balíčky a potom až na Fedorácké RPM. Už jen instalace doplňků Pythonu byla celkem zábavná. Abych byl stručný: Komunitní zázemí podpory Ubuntu (a Mintu, což je vzájemně celkem dobře zaměnitelné a použitelné) je oproti podpoře Fedory lepší. Pro Fedoru zase ale hovoří aktualizace. Fedora provádí update před každým installem sama, není nutné se starat o závislosti (u Ubuntu-like distribucí to také není žádný problém, o většinu se postarají instalátory) a udržení správných verzí. Při upgrade Mintu z 19.1 na 20.1 jsem tvrdě narazil, když se mi vypsal seznam asi 300 programů, které je třeba downgradovat, aby se mohl provést upgrade OS. To u Fedory tedy nehrozilo. Tam se systém udržuje stále aktuální skoro sám. Velmi to vzdáleně připomíná aktualizace ve Windows. Velmi a vzdáleně není ani velmi vzdáleně, ani oxymoron. Jen když si představíte Windows Update velmi velmi dodělaný, tedy funkční, neotravující uživatele nějakým půlhodinovým aktualizováním dvakrát týdně, ale udržování aktualizací vždy při nějakých zásazích coby instalace softwaru, a to v dosti decentní formě. Že je to nepředstavitelné? Věřím. Zkuste Fedoru.

Po čase jsem si uvědomil, že to, co mi na Fedoře vlastně imponuje je asi jen GNOME. Poslední GNOME jsem totiž viděl na Ubuntu někdy v roce 2010 (Ubuntu 10.04 LTS) s Unity. Tehdy jsem si řekl, že jestli Ubuntu, tak Kubuntu. Ale KDE je prostředí, které mi nevyhovuje vůbec. A tak jsem skončil u skořice. Také jsem přecházel z Windows a Cinnamon mi to velmi usnadnila. Teď jsem ale spatřil GNOME 3 a bylo to. To bylo to, co mi imponovalo na Fedoře. Takže jsem si řekl, že není nutné utíkat od „máty“ k „daru od Boha“. V debianových distribucích si, přeci jen, za těch pár let praxe, připadám trochu zdatnější. Proč si tedy to krásně minimalistické prostředí nenatáhnout do Mintu?

Linux je úžasný svou modularitou. Uživatel si může vybrat, jaké bude mít grafické prostředí téměř nezávazně na distribuci. Podobně jako správce balíčků, aplikace, ale i třeba bootloadery. Jaký si ho uděláte, takový ho máte. Nedávno jsem se setkal s názorem, že na Linux grafické prostředí nepatří. Linux je příkazová řádka a hotovo. Ještě před patnácti lety bych s tím souhlasil. V poslední době ale zastávám názor, že Linux v mnohém předčil své konkurenční operační systémy, které na grafickém rozhraní stojí a vydolovat z nich příkazovou řádku, která by byla schopná efektivní činnosti je výkon zdraví krajně nebezpečný (natož pak práce v takové příkazové řádce, ať už ji nazveme jakkoli). Jako takový se stal plnohodnotným operačním systémem všech uživatelů a nejen ajťáků obsluhujících servery. Volba desktopového prostředí je tedy, zjednodušeně řečeno, jen další nastavení.

Také mi bylo na GNOME příjemné, že už nevypadá jako „ten přechod od Windows“, kterým Cinnamon bezpochyby je. Chtěl jsem změnu, cílil jsem si na Fedoru a skončil zpátky u Mintu, ale s GNOME. Vše bylo pak mnohem rychlejší. I samotná instalace byla překvapivě jednoduchá, jak už to tak u Linuxu bývá, jen to málokdo vidí:

sudo apt install gnome-session gdm3 -y
sudo reboot now

Ani ne minuta, restart, výběr prostředí vpravo dole a bylo to. Nejtěžší byly dvě věci. Nastavit na touchpadu TapToKlik, jinak Vám prostě nekliká, když na něj ťuknete a jste donuceni použít tlačítko fyzické. To bylo asi 15s, protože na klávesnici zmáčknete klávesu Super (někdo ji zná pod názvem WinKey a je to ta, na které je logo Windows), začít psát „touchpad“, když se objeví výsledky vyhledávání, přeskočit na nastavení touchapdu, nastavit „TapToClick“ na „On“ a je to. Druhá věc: zvyknout si na tlačítka dialogů nahoře. Do půlhodinky se to dá 😉 Jinak to byla procházka růžovou zahradou. Tyto dvě, celkem jednoduché věci, zde nebyly napsány z recese. Opravdu jsem nic horšího/dalšího dělat nemusel, pokud jsem nechtěl mít pohodlí v klávesových zkratkách, které přenastavuji takřka všude. Na co bych ale rád upozornil je, že GNOME nebere Alt jako plnohodnotnou klávesu (na nápravě se pracuje), ale jen jako třeba Shift. Přepínání klávesnice Alt+Shift tu prostě není jednoduše vymahatelné. Alt je pro GNOME modifikační klávesa a potřebuje k sobě ještě nějakou „opravdovou klávesu“.

Další příjemné překvapení bylo rozdělení nastavení. přijde mi trochu lepší než v Cinnamonu, neboť je tam optícky málo místa všude. Vzhled je jinak velmi elegantní s minimem prvků a věcí, nic nepůsobí rušivě. Sem tam je poznat, že Cinnamon byl původně odnoží od GNOME 3. Popravdě mi u Cinnamonu vždy vadila ta kategorizace aplikací do skupin. Nějak jsem nevěděl co kde hledat, tedy věděl, ale vyžadovalo to se nad tím zamyslet. V GNOME je všechno na hromadě a při prvním dotyku klávesnice se filtrují možnosti a výsledky se zobrazují pěkně velké na obrazovce.

Při spouštění různých aplikací jsem v Cinnamonu narazil tu a tam (zejména v kombinaci s LibreOffice a nastavením) na nějakou tu chybičku. Někdy se něco nenačte nebo naopak schová a není to vidět… Jen drobnosti. U GNOME se mi toto ale nestalo. JE na něm vidět ta historie a tradice vývoje, která skořici ještě trošku chybí. Ale nechci tu Cinnamon hanit. Považuji ho za dobré grafické rozhraní a zejména těm, kteří jsou zvyklí na „klasické rozložení Windows, jako je nabídka Start dole, tlačítko vlevo, čas vpravo“ to jistě bude jen ku prospěchu. Nicméně už jsem viděl spoustu uživatelů Windows, kteří si právě nabídky umisťují do různých končin obrazovek a přizpůsobují vzhled různými doplňky. Jedno obrovské nepopiratelné plus pro Cinnamon je míra flexibility v nastavení přizpůsobení. V GNOME jsem zatím nenašel takovou drobnost, jak u data a času zobrazovat den v týdnu. Samozřejmě to někde bude, ale v Cinnamonu jsou tato nastavení velmi dobře dostupná. Tím, že GNOME si klade za cíl minimalismus, marně bychom tu hledali nějaké přizpůsobení lišty doplňky, což je pro Cinnamon úplně běžné.

Závěrem jsem se tedy vrátil od Fedory k Mintu (zase domů), kompletně přeinstaloval na čistou 20.1 a doplnil o GNOME. Fedoru si nechám a případné další srovnání, které bude stát za to, nezapomenu někde zmínit. Shrnul bych to asi do „Všude dobře, doma Mint, když chci změnu, kouknu na GNOME.“ Doufám, že Vám tento článek pomohl, rozhodujete-li se náhodou o podobné změně distribuce, například jestli nestojí za to zkusit nejdřív jen změnu GUI.

Záložka pro permanentní odkaz.

20 reakcí na Fedora, něco o ní, a GNOME na Mintu

  1. broukal říká:

    Dobre napisany clanok, akurat mi k nemu trochu chybaju nejake screnshoty, ktore by ukazovali o com je pisane aby to bolo nazornejsie, to uz by bolo perfektne… 🙂

    • Wochozka říká:

      Děkuji za hodnocení, screenshoty dodám, úplně jsem na ně zapomněl 😀

  2. Jirkus říká:

    Dík za hezké povídání.

    Také jsem od Fedory utekl kvůli množství sw a repozitářů. Množstvím Ubuntu snad může konkurovat pouze Arch a Manjaro.

    • Wochozka říká:

      Pravda. Manjaro je zase stavba na zelené louce a Arch.. zelená louka? No tak jdeme zasít trávu, ale kde vezmeme hlínu? Cože? Vesmír? Ale jak potom definovat např. Alpine linux? 😀

  3. gejza říká:

    …na BMW sa dava znak TRABANTA…

    • Ricci říká:

      Súhlasím

    • Wochozka říká:

      No, nechtěl jsem urážet ani jednu z linuxových distribucí a ani žádný z jejich package managerů. Obojí mi přijde dobré. Dokonce mi dnf v mnohém přijde lepší než apt. Například v tom, že pokud balík zná, nabídne hned jeho instalaci už při hledání, update probíhá defaultně, před každou instalací, pokud si ho nezakážete a spousta dalších věcí (práce s repozitáři), které by vydaly na samostatný článek určitě stojí za pozornost.

    • Livan říká:

      Vôbec netuším, k čomu sa ten tvoj výkrik do tmy vzťahuje. Myslím, že nebudem sám.

  4. Ricci říká:

    Súhlasím

  5. Tomáš říká:

    A nestálo by Ti za to tedy spíše vyzkoušet nové odnože Ubuntu? Ty jsou teď už Gnome.
    Cinnamon vznikl v době, kdy bylo Gnome 3 nepoužitelné, proto i Ubuntu vymyslelo Unity. Cinnamon a Mate zase Mint. Dnes už je asi Gnome na tom podstatně líp než předtím.
    Dnes jsou již obě verze i v Ubuntu (Ubuntu Mate, UCR). Možná bys mohl zkusit i Ubuntu Cinnamon remix čistě pro porovnání.

    • Wochozka říká:

      Díky za připomínku. Já mám na jiném notebooku nainstalované Ubuntu GNOME, Unity. Pro úplnost mám osm notebooků různých značek a generací (dva jsou otec a syn HP Elitebook) a na všech točím různé Linuxy abych zjistil jak si stojí. Např. Na Lenovu jsem spokojenější s Fedorou než Mintem nebo Ubuntu, oproti tomu na HP mi běhají skvěle práve tito dva. LM 20 je oproti 19.5 obrovský pokrok v podpoře HW. Už jen vestavné ovladače pro tiskárny a spousta dalšího (teď mám okno a nevzpomenu si kvůli čemu to bylo, ale pro nějakou drobnost jsem přeinstalovával 22 PC ve škole z 19.1 na 20 (upgrade je u nás zbytečný, protože už tak je třeba uklidit ten bordel po studentech) a byl to balzám). Ubuntu s GNOME mi nepřišlo hezké vzhledově a také mi přišlo pomalejší než Mint s GNOME (Cinnamon je samozřejmě rychlejší vždy). Zkusit Ubuntu Cinnamon mě ještě nenapadlo, tak už vím, co budu dělat do pondělí 😀 Díky.

  6. Kuba77 říká:

    „V GNOME jsem zatím nenašel takovou drobnost, jak u data a času zobrazovat den v týdnu“

    Pokud už autor článku na to nepřišel, dá se to nastavit v Gnome Tweak Tool.

    • Wochozka říká:

      Tak teď se stydím… 😀 vůbec mě nenapadlo ho teď použít, Díky!

  7. broukal říká:

    Moja dnesna zvedavost a skusenost… Nainstaloval som podla clanku gnome session na LM 19.3 cinnamon a spolu s nim sa pridalo aj gdm3, kde pri instalacii si system vyziadal ktory manazer prihlasovania ma brat ako primarny a tak som navolil teda gdm3. Po restarte na mna vyskocila nechutna prihlasovacia obrazovka s logom ubuntu co sa mi zrovna moc nepacilo a tak som zacal hladat na nete navod ako to upravit ale kedze som sa prihlasil klasicky do cinnamonu tak v nastaveniach nic take nebolo a navody na nete boli dost zlozite a tak ma napadlo vyskusat to upravit teda z gnome sedenia. Tak som restartol pocitac a navolil spustenie gnome sedenia a na moje prekvapenie po zadani hesla na chvilu preblikla cierna obraozvka a skocila naspat obrazovka prihlasenia, skratka gnome sedenie sa nedalo spustit… Nezistoval som preco, nemal som chut sa hrabat zas v systeme a tak som aspon odinstaloval gdm3 co hodilo nejaku chybovu hlasku a zistil som ze to bolo mojim odinstalovanim gdm3 bez predchodzej zmeny prihlasovacieho manazera, ale restartom sa to napravilo… A tak ked som bol uz v skusani tak som zapol hostovsku relaciu s xfce a div sa svete menu Ponuka tam nebola a ani nikde tlacitko na vypnutie, tak som zas chvilu hladal na nete bez vysledkov az som pri skusani zistil ze sa daju pridavat apliakcie do panela a tak som pridal tlacitko odhlasenia a mohol sa prepnut, pri pouziti hostovkej relacie s prostredim cinnamon je vsetko v poriadku.

    • Wochozka říká:

      To, čo tu popisuješ sa mi prihodilo tiež. Prišiel som na to, že sa to robilo tak, že na TTY1 bol (a stále je) loginscreen, ktorý po úspešnom prihlásenie prehodí na TTY2, kde mi beží GNOME (pri použitie Cinnamonu mi tento beží na TTY6). Stále keď dam Ctrl+Alt+F1 skočím na gdm3 s dotazom na heslo. Aj teraz, keď pripojím/odpojím thunderbolt dokovačku a preskočí mi display pri zamknuté obrazovke sa „zaseknem“ na TTY1 a môžem zadávať heslo stále dokola a vždy skončím na výzve. Keď ale zadám heslo dobre, môžem prehodiť Ctrl+Alt+F2 a pokračovať v session.
      Čo sa týka zmiznutie ponuky a ikon, tak to sa mi prihodilo tiež, len v Cinnamonu. Bolo to na HP Elitebook 8470p (len tam). Podľa logov sa pri inštalácii display managera vyskytla chyba a natiahlo sa iné nastavenie. Ďalej som to neriešil. Vyriešil som to reštartom pomocou „gsettings reset-recursively org.cinnamon“ a bolo to v cajku.

      • broukal říká:

        To som neskusal, ale nasiel som video navod na pridanie komplet gnome pod cinnamon, pomocou pridania ppa gnome-project a gnome-staging, presne nazvy uz neviem. Potom som nainstaloval gnome ktore rovno pridalo aj gnome shell a vsetko okolo toho instalacia trvala asi pol hodinu a potom uz aj prihlasenie do gnome prebehlo v poriadku. Jedine co neodporucam je menit nastavenia v gnome, napriklad vyzor vlc, ktorim sa toto nastavenie prenesie aj do cinnamonu a potom to moze rozbit nastavene upravy a vzhlad… Je to sice drobnost, ale moc som toho neskusal koli moznym zasahom do cinnamonu, pretoze jednotlive prostredia niesu upne oddenlene od seba…

        • Wochozka říká:

          Ďakujem, to znie zaujímavo. Pozriem sa na to, vyskúšam a uvidíme, čo sa z toho vyvine. Teraz si nejako neviem predstaviť komplet gnome pod cinnamon. Ja som do Mintu pridal GNOME tak ako popisujem v článku. Len som prišiel na to, že je lepšie použitie GNOME on Xorg (pri prihlásenie), lebo sú tie grafické operácie stabilnejšie. Ku príkladu u Wacom tabletov (One by Wacom a Intuos4) sa mi strácal kurzor. pod Xorg to zatiaľ nerobí, čo sa mi veľmi uľavilo. 😀

          • broukal říká:

            Toho stracania kurzoru som si si vsimol aj u seba, ci znicoho nic sa zmenila farba okien a pritom som nic neprestavoval, pripada my to ako ked som skusal KDE alebo XFCE kde sa podobne neduhy objavovali dost pravidelne a nezalezalo s ktorim linuxom som to skusal, napr. greene linux KDE, MX linux XFCE…

  8. kocour říká:

    Pěkné, pěkné. Díky za článek. K té klávese s logem Windows jen úsměvnou poznámku – vždycky vezmu ostrý nůž, technickou fixu, modrou nebo zelenou a..domyslíte si 🙂

    • Wochozka říká:

      Kdy už výrobci začnou na tu klávesu kreslit i tučňáčky… 😉